Tiveden

Mezi dvěmi největšími švédskými jezery Vannern a Vattern se nachází lidským působením málo dotčená lesní krajina, známá jako národní park Tiveden. V jižním Švédsku je to jedna z mála takto zachovalých oblastí, a proto byla před několika desetiletími ponechána přirozenému vývoji, aby se mohla navrátit původnímu pralesu.

 

b_300_200_16777215_0_0_images_phocagallery_svedsko_001.jpgKdyž na konci poslední doby ledové roztál skandinávský ledovec, zůstala po něm v Tivedenu převážně jen holá skála. Za deset tisíc let se tady stihla vytvořit pouze tenká vrstva půdy a v důsledku toho je místní flóra poměrně chudá. Na skalách rostou většinou jenom borovice a ještě navíc velmi pomalu. Jako připomínku období bezprostředně po ústupu ledovce lze na území parku najít břízu zakrslou, která se normálně vyskytuje v horských nebo arktických oblastech Skandinávie.

Území národního parku nebylo nikdy osídlené, nicméně částečnému působení člověka úplně neušlo. V minulých stoletích vyháněli do zdejších lesů dobytek na pastvu a pálilo se tady dřevěné uhlí. Zarovnané kruhové plošiny, na kterých stávaly milíře, je možné ještě nalézt na několika místech parku. Na kmenech některých borovic je možné vidět stopy ničivého požáru, který v roce 1835 spálil téměř celé zdejší lesy. Většina nynějších stromů vzklíčila právě v této době, když jim oheň připravil místo a zúrodnil lesní půdu.

Národním parkem vedou dvě naučné stezky, které obě začínají u informačního centra. K  trasám je možné si příslušných schránkách vyzvednout plánky spolu s popisy jednotlivých zastávek.

002.jpgSměrem na severozápad směřuje asi dvoukilometrový okruh Stenkalla Trail. Pěšina zprvu vede po skalnatých plošinách a hřbítcích s řídkým porostem borovic. Z okruhu je možné odbočit a vystoupat na skalní vyhlídku na jezero a lesnaté kopce kolem. Za vyhlídkou stezka prochází pod velkým balvanem, který byl do těchto míst dotlačen ledovcem, stejně jako všechny okolní kamenné bloky naskládané různě přes sebe. Mechem porostlé skály ukryté ve stinném údolí vytvářejí tajemné bludiště, které v minulosti dalo vzniknout mnoha legendám.

Za bludištěm se pěšina stáčí k jezeru, které na několika místech zdobí ostrůvky leknínů. Nakonec vystupuje na holé žulové hřbety a nad vodou se vrací k informačnímu centru. V půlce trasy je možné si ještě přidat kilometrový okruh, na kterém se nachází několik pěkných míst na koupání.

Druhý okruh, který se jmenuje Trollkyrka Trail, je dlouhý šest kilometrů a směřuje do východní části parku. Stezka nejdříve překonává několik skalnatých vyvýšenin, aby posléze vystoupala na rozložitou skálu, které se říká Lilla Trollkyrka, Malý trollí kostel. Z oblého vrcholu se otvírá výhled na dvacet kilometrů vzdálené jezero Vattern.  Jeho protější břeh není vidět, takže vypadá jako moře.

Další vyhlídkovou skálou na stezce je Stora Trollkyrkan. Je strmější a vedou na ní dřevěné schůdky. Pod Velkým trollím kostelem se zrcadlí jezero Trollkyrkasjon se vzácně průzračnou vodou. Kousek za jezerem se zdvihá šikmá kamenná plotna, dlouhá asi čtyřicet metrů. Tady se v sedmnáctém a osmnáctém století konaly nepovolené mše, které nesloužili kněží, ale obyčejní lidé.

Jezero Metesjon, k němuž se pěšina dostává po chvíli, má už typickou nahnědlou barvu jako většina jezer v Tivedenu. Voda je kyselá a nežijí v ní žádné ryby.

Ke konci schází cestička po dlouhém a úzkém kamenném hřbítku, kde se nachází závěrečná zastávka naučné stezky. Teprve po přečtení posledního popisu si člověk uvědomí, že se na celé trase kromě vyšlapané pěšiny nesetkal s jakýmikoliv stopami působení člověka, nezaslechl hluk žádných motorů a necítil nic jiného než čistý lesní vzduch.